Děti narozené po roce 2000 (rozhovor pro časopis Spirit) :: Karmalogie

27.09.2013 10:00

(Pro časopis Spirit, vyšel 27.9. 2013. Pokud si chcete článek přečíst přímo v časopise Spirit, klikněte na nadpis DVOULITŘI)

Paní Helena se v dopise svěřila: „Vnuk chodí do druhé třídy. Jsem přesvědčena, že je velmi inteligentní, ale s učením ve škole má už od první třídy problémy. Známky nosí špatné, nesoustředí se, paní učitelka si na něj pořád stěžuje. Dceři letos na začátku školního roku doporučila návštěvu psychologické poradny, tak se objednala. Překvapilo mě, jak dlouhé jsou v poradnách čekací doby a následně i to, co mimo jiné dceři řekla psycholožka, že dětí s podobnými potížemi v poslední době hodně přibývá. Je to pravda? Tuší někdo proč? Také mi jedna paní povídala, že ty děti, co se teď rodí, jsou jiné, mají mít nějaké schopnosti, prý jsou indigové…“

S dotazem paní Heleny jsme se obrátili na karmaložku a numeroložku Hannah J. Nesvadba.

Rodí se nyní skutečně jiné děti?

Mluví se o tom, a pokud se podíváte do jakéhokoli knihkupectví, tak je to tam samá literatura o indigových, křišťálových nebo duhových dětech, ale nesou i jiná pojmenování, netuším, kde je ti spisovatelé berou. Knihy jsou pouze teoretické, stavěné na domněnkách, informace v mnohých jsou až pitoreskní. Dokonce jsem někde četla, že se v roce 2012 narodily děti s tak silnou schopností teleportu, že se teleportují maminkám přímo z kočárků! Tak tomu jsem se musela upřímně zasmát. Já sama tyto děti nazývám „dvoulitři“, protože přicházejí na svět od roku 2000. Jsou jistě zcela jinou generací, které my všichni, kteří jsme se narodili roku 1900 a dále, pramálo rozumíme. Drtivá většina „dvoulitrů“ totiž nemá v datu číslo 9, mnohdy ani 1, ale to neznamená, že by jim chybělo sebevědomí (1) či rozum (9)!

Čím konkrétně jsou děti narozené po roce 2000 jiné, výjimečné?

Tyto děti se vyznačují dvěma zásadními záležitostmi. První z nich je to, že se narodily všechny s nejtěžší karmou v letopočtu. Asi se zeptáte proč? Tedy – letopočtem 2000 jsme se nedostali do toho krásného a slastného milénia, kdy si budeme pomáhat, vrhat se na sebe na ulicích a v rodinách v nekonečné lásce a navzájem si ochotni předávat vše, co tomu druhému chybí a pomáhat si, ale, žel vesmíru, do století nejtěžší karmy, které začíná letopočtem 2000 a končí 2099, neboť až do tohoto letopočtu bude datum půlit nula. Kdo je alespoň trochu v reálu, ví, že na té naší Zemi není mnoho věcí v pořádku! Přivedli jsme na svět tyto děti do nejtěžších možných podmínek, proto mají v datech nejtěžší karmu. Země je otrávená tím, co jsme do ní my, s rozumem (9), vložili, vzduch je otráven zplodinami, potraviny jakbysmet a chaos, v němž žijeme, nám také nepřidá, natož pak dětem. A jak jsme to my všichni „rozumní“ s jedničkami a devítkami v letopočtu pokazili, tak jsme to předali k užívání těmto dětem. Ony se už ale nebudou moci řídit rozumem, tak jako my, ale proto, že jejich rok narození začíná číslem 2, což je intuice, budou se řídit intuicí, což my s „rozumem“ nechápeme, protože jsme zkrátka a dobře vyměnili právě tu intuici za rozum. Mnohé tyto ratolesti si pamatují, kým byli v minulém životě, hovoří jinou řečí, inklinují k jistým oborům již od raného dětství, mají dovednosti, na něž my nikdy nedosáhneme. Znám dítě, co plynule hovoří latinsky, aniž by se to učilo, jiné ovládá francouzštinu, nebo ruštinu, jiné zase bravurně popisuje trepanaci lebky či zná anatomii a základy mumifikace. Jedna holčička zná odmalička pravidla – nejen dopravně silniční předpisy, ale i pravidla všech sportů na světě! Mnozí z nich si povídají s někým, koho rodiče nevidí, jiní zase vidí do dospělých jako rozený psycholog, čtou jim myšlenky atd. Zkrátka a dobře – drtivá většina dětí je jiná, zvláštní, jakoby éterická, neposedná. Jsou plny otázek – neklidu a jejich schopnosti jim nevydrží dlouho, to mi věřte! My jim totiž opět „rozumově“ vysvětlíme, že nemají dělat to, pak zase ono, neřkuli tamto a pěkně jim to zdůvodníme, zapojíme je tak do našeho rozumného systému, z něhož jsou celé paf. Nechápou, proč se mají učit pravopis, když jej nebudou potřebovat, nerozumí matematice, protože ví, že snad ani ty blbosti v podobě logaritmů a kvadratických rovnic ve svém životě neupotřebí. A psaní a krasopis? Nač? Mají dar telepatie. Tedy – než jim ho vezmeme. Odmítají sedět a poslouchat v první třídě někoho, kdo jim říká, že z mraků prší, protože to už dávno ví! Ony jsou prostě jinde a my je chceme dostat zpět tam, kde jsme my. To je ale veliká chyba nejenom pro děti samotné, ale i pro nás.

Lze to, že jsou jiné, postřehnout i pouhým pohledem?

Ono se říká, že tyto děti mají modrou auru a od toho je i jeden z názvů – indigo. Osobně si ale myslím, že se takové dítě pozná dle matky, která je uštvaná jak „modrák“. Teď jsem trochu zažertovala, ale je to tak. Maminky „dvoulitrů“ mají co dělat. Ta neposedná a všetečná generace plná aktivity potřebuje jiný přístup, než k nám měli naši rodiče. Tyhle děti si nedají říct, běžné výchovné metody jsou na ně krátké, a tak se dostávají do konfliktu nejenom s rodiči, ale především s kantory, učitelkami v mateřských školách atd. Však všichni dobře víte, jakou školní docházku jsme měli my sami – do školy včas, zazvoní, sednout, ruce za záda, nevyrušovat a poslouchat. A když ne, přijde poznámka. Ovšem toto na „dvoulitry“ skutečně aplikovat nelze. Mnozí se nudí, chodí po třídě, jiní odcházejí pryč, protože je to nebaví, a vrcholem je to, když se takové dítě zeptá vyučující s dvacetiletou praxí: „A jak víte to, co nám tady říkáte? Já vím, že je to jinak!“ A na malér je zaděláno, protože učitelé neví, kdo jim sedí v lavicích, učí tak, jak jsou zvyklí, podle osnov, dle kterých jedou řadu let, a pokud už jim začne nějaký „dvoulitr“ dělat problémy a výuku narušovat, odešlou jej do PPP (pedagogicko psychologické poradny), kde jej zařadí do skupiny nepřizpůsobivých jedinců s problémovým chováním a dají mu nálepku ADHD. V nejhorším případě malému buřiči nasadí lék Ritalin a z dítěte, které bylo do té doby hyperaktivní, se stane jedinec připomínající hadrovou panenku, odloženou na schodech sklepa. Nezlobí, je utlumený a navíc postupně závislý, neboť je to droga! Ritalin je obchodní název pro metylfenidát, který Americká protidrogová agentura (DEA) klasifikuje jako narkotikum kategorie II. – tedy stejně jako kokain, morfium a amfetaminy. Pro své stimulační účinky je často zneužíván dospívajícími a předepisuje se právě v rámci hyperaktivity. Takže my, dospěláci, jsme vyděšení z toho, že se na základních školách „hulí“ marihuana, ale legálně předepsané narkotikum nám u prvňáčků či druháků nevadí. Smutné. Pokud v tomto tempu a tímto směrem půjdeme v přístupu k „dvoulitrům“ i nadále, vytvoříme jenom houf narkomanů, lehce ovladatelných, s nimiž si můžeme dělat, co chceme, protože jim Ritalin zničí a poškodí mozek. A to opravdu chceme? Je třeba se nad tímto tématem zamyslet nejen v rodinách, ale především by s tím měl hnout ministr školství a změnit osnovy, protože to, co se dnes předvádí ve školství, je skutečně ostudné, zaostalé a ničivé pro tuto generaci. Nedomnívám se ale, že půjde jednoduše v tomto státě změnit přístup učitelů k žákům narozeným po roce 2000.

Jsou „dvoulitři“ kromě toho, že jim v datu narození chybí 9 a někdy i 1, i jinak numerologicky odlišní?

Ano, jsou. Mnohé jejich numerologické mřížky zejí prázdnotou a hodně z nich má i tzv. prázdné roviny. Pravda, paní Steinová tyto prázdné roviny ve své knize o numerologii popsala, ale já osobně s tím nemohu souhlasit, protože ty děti tehdy, když knihu psala, ještě nebyly na světě. Paní autorka se jen domnívá, a to mi nestačí. Já osobně nevím o nikom, kdo by tyto děti mapoval, kdo by zjišťoval jejich charakteristiky, kdo by věděl, co ta která prázdná rovina, jež se neobjevila staletí nebo vůbec nikdy, dělá, čím se vyznačuje a co do života jedince přináší. Numerolog se nesmí domnívat, musí vědět. A zde je zakopaný pes, protože informace a charakteristiky „dvoulitrů“ nejsou známy, nikdo se tím nezabývá a všichni jen podléhají dojmu, nebo si v tom horším případě myslí, že tuto generaci změní jakýmisi zastaralými matricemi, které používáme mnoho let. A to je velký omyl nás všech, na který můžeme pěkně doplatit. Pokud totiž tyto děti, tuto generaci nebudeme znát, nemůžeme ji ani pochopit! A musíme si uvědomit, že nám mohou za nějaký čas i vládnout, budou řídit naše životy, náš stát. A ono to nebude zase tak dlouho trvat, neboť těm prvním „dvoulitříkům“ je nyní už 13 let!

Co s tím? Je vůbec nějaké řešení ohledně těchto dětí?

Jistě, řešení je, ale chce to čas, spousty zapálených lidí a vytrvalost. Než jsem já osobně „pustila“ do světa karmalogii, nauku o karmě, proprala jsem tisíce dat, tisíce příběhů a osudů, abych si byla jistá. A protože karmalogii učím, apeluji neustále na své žáky, aby se už konečně začal kdosi o „dvoulitry“ zajímat, aby sbíral jejich data a charakteristiky. Až v tomto roce se toho konečně ujal jeden kolega ze Slovenska, zde v Čechách a na Moravě vznikla skupina kolem Anny Krempaské (Karmalogie a děti s ADHD – Facebook – https://facebook.com/ Andy.s.klukama) a začínáme sbírat data, charakteristiky a vlohy, nadání i schopností dětí – „dvoulitrů“, abychom se v tom vyznali nejenom my, ale především rodiče a učitelé. S těmi pedagogy si ale nejsem jistá, protože přepracování školského a výukového systému tak, aby vyhovoval a byl přizpůsoben této generaci, to pokládám v tomto státě spíše za utopii. Pokud by se mezi čtenáři, rodiči či prarodiči našli lidé, kteří by nám chtěli poskytnout data těch svých „zlatíček indigových“ s podrobnou charakteristikou, budeme jen rádi, protože nás čeká práce na několik let, kdy budeme skládat „puzzle“ o pěti tisících kouscích a každý ten kousíček je pro nás přínosem. A věřte, že nejenom pro nás karmalogy a numerology, ale i pro širokou veřejnost, neboť do roku 2100, kdy se „dvoulitři“ přestanou rodit, je skutečně daleko.

Na koho se mohou lidé obracet, pokud se chtějí zapojit, pomoci vám?

Jak jsem již uvedla níže, na Annu Krempaskou – krempaska@centrum.cz. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , nebo na mě – hannah19@seznam.cz. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript, případně na slovenského kolegu – klaudius.kuzma@gmail.com. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript. My tři již koordinujeme a zpracováváme informace a je docela i naděje, že bychom v dohledné době udělali i nějaké osobní přednášky či diskuze. Jinak to totiž nepůjde, než že se spojí všichni rodiče „dvoulitrů“, společnou cestou bychom měli najít východisko ze zatím bezvýchodné situace, která bezesporu naší neznalostí již nastala. Není potřeba těmto dětem ubližovat, ani je řadit do nepochopitelných systémů či je ládovat drogami. Je nutné je pochopit, pak se od nich třeba i něco naučíme! Ale poslední slovo bude mít stejně odbor školství, a snad právě proto apeluji na všechny, kteří jsou se stávajícím systémem nespokojení, aby se ozvali. Je totiž nevyšší čas!

Děkujeme za rozhovor. (zem)